Když si splnila svůj sen a stala se sestrou letecké záchranné služby, po sedmi letech práce ve vzduchu Teresa Switzer vypadla z helikoptéry při nakládání pacienta. S prasklými žebry, frakturami kostí v oblasti zad a poškozenými nervy v noze ji rychle přepravili na urgentní příjem. Lékaři Terese řekli, že už nikdy nebude moci pracovat.
(Celé video s jejím příběhem naleznete dole na stránce)
Pro jakéhokoli jiného pacienta by to byla strašlivá rána, ale adrenalinová nadšenkyně z města Paris v americkém státě Illinois se jen tak lehce nevzdává. Po několika počátečních nezdarech se Teresa v podstatě přestěhovala na oddělení fyzioterapie, kde tvrdě rehabilitovala a prosila fyzioterapeuty, aby ji nutili pracovat ještě víc.
„Být imobilní a žít život pacienta na opačné straně plotu bylo těžké. Ale po šesti měsících a spoustě tvrdého cvičení jsem byla zpátky ve vzduchu.“
V počátečních fázích rekonvalescence přišlo i několik tvrdých lekcí o významu časné mobility. „Zpočátku jsem se nechtěla hýbat, protože mě to hodně bolelo. Protože jsem z postele nevstala dříve, skončila jsem s dekubitem. Naštěstí se rychle zhojil,“ říká Teresa.
„Jsem přesvědčená, že moje hospitalizace i rekonvalescence by probíhaly jinak, kdybych měla přístup k výrobkům, které pacientům pomáhají vstát z postele.“
Když se Teresa vrátila k létání, pracovala pro dobročinnou leteckou záchrannou službu Grace on Wings ( „Okřídlená milost“). Do společnosti Arjo nastoupila v roce 2008 po mnoha letech práce zdravotní sestry. Dnes je členkou týmu pro lékařské záležitosti, který vytváří náš program prevence dekubitů. „O Arjo se mi zmínil můj kolega a já si uvědomila, že je to společnost, která pomáhá lidem v situacích, které jsem sama zažila – jako zdravotní sestra i jako imobilní pacientka. Dokonale se k sobě hodíme,“ vysvětluje Teresa
„Říká se, že pohyb je život, a já poznala, že je to skutečně pravda. Nemůžu už sice běhat, přesto se stále snažím držet krok se svými třemi dospělými dětmi, když si společně vyrazíme na túru nebo na kolo.“
„Po nehodě jsem se dala dohromady, bolest mě ale trápí každý den. To, že si zachovávám pohyblivost, a pocit, že pomáhám druhým, mne ženou dál,“ uzavírá Teresa.